prânzuț
/prɨn'zuʦ/Etimologie
Din prânz + sufixul -uț.
Definiții
- (pop.) prânzișor.
Declinare
| Caz | Singular | Plural |
|---|---|---|
| nominativ-acuzativ | prânzuț | prânzuțuri |
| genitiv-dativ | prânzuțului | prânzuțurilor |
| vocativ | prânzuțule | prânzuțurilor |
| articulat | prânzuțul | prânzuțurile |